Česká Tourist Trophy Hořice 2013

Sobota

Abych nepředbíhal, tak ve pátek proběhlo obligátní hledání místa, neb panáček, u kterého jsem si zamluvil stejné míst jako na Zatáčkách, se koupal v nějakém moři na dovolené. Nakonec jsme se upíchli zase v třešňovce. Tentokráte na druhé straně cesty. Náš je ten červenej stan úplně vzádu vpravo.

Formálka i technická byla oproti Zatáčkám komornější. Komornější bylo i depo. Málokde znělo duc duc, ale o to více dělaly randál vetevrány. Následovalo klasické překontrolování věcí i moto a tradiční korzo po depu a zdravení známých, poloznámých i neznámých.

Sobotní ráno. Vylezu z auta, kouknu na nebe a blaženě se na sebe smějeme se sluncem. Chvilku mu domlouvám, že supr a že má vydržet až do neděle. Slunec nakonec že jo, ale něco za něco. Prý musím zrychlit. No další chytrej. Nikterak mne to ale nerozhodilo, protože jsem měl na sobotu ukuchtěný velký plán. Vzadu velkou rozetu, vpředu menší kolečko, já nažhavenej, to musí prostě vyjít. A taky vyšlo. V prvních kolech jsem si sice nemohl na nové zpřevodování zvyknout a hnedle ve třetím Mistr Mogul Honza Škarka zalil svým monem třetinu okruhu olejem a Jirka Lefan na rovince před křížkem na oleji spadnul. Byl to větší pád naštěstí bez vážnějšího zranění. Následovaly červené vlajky a úklid s návratem jezdců do depa. Bylo to smutné i pro Honzu, protože závada byla větší a olejničku dohromady nedal. Navíc říkal, že bude muset chodit kanálama, bo trať zalil fakt dost dokonale. Nakonec si s tím traťáci poradili a program se jen posunul. Znovu jsme vyrazili na hořický okruh a po počáteční nedůvěře k trati od oleje se přes pocit – snad to uklidili, vše posunulo na – absolute redy. Časy jsme tlačili dolů a nakonec mi nové zpřevodování zachutnalo a čas na kolo oproti Zatáčkám byl lepší o pět vteřin. No supr. Už jsem se těšil na odpolko.

K obědu nektariny a pak vyčkávání na čas. Na ten správný čas naší druhé kvaldy. Čekání na čas je na závodech vždy alfou a omegou rozpoložení jezdců. Mnohdy se program hodně natahuje, tak je nutná spojka, která na kole, nebo pěšky kontroluje nové časové údaje od pořadatelů. Sice většinou v depu funguje svolávací rozhlas, ale není nic smutnějšího, než když čekáte ve stanu na pokyn a ostatní jsou už na dráze. Proto spojka je jedním z nejdůležitějších článků soukolí týmu. Spojka zafungovala dokonale a na odpolední kvaldu jsem vyrazil v čele houfu.

Trochu jsem se zaopičil a vzal si na strategii kvalifikace mustr od velkých závodníků. Zařazení zastávky v depu bylo skvělým krokem a budu ji praktikovat určitě i na dalších závodech. Je to supr pro lehký odfuk a pro srovnání myšlenek na zrychlení. Je samozřejmě možné místo zastávky v depu dát jedno volnější kolo, ale to není na přírodě zrovna optimální záležitost. Ze studia onboardu z dopolka jsem si vybral dvě místa na porychlení, což zafungovalo a tak šel čas zase o fous dolů. Pro ochutnání krásy hořické trati

Je už znát, že mi tahle trať chutná a pomalu mi dochází, kudy se má vlastně jet. Pomalu, ale jistě nacházím ty správné zkratky pro porychlení.

Další závodní den za námi a před – neděle.

Pracovní neděle

Neděle je závodní den. Den co rozhoduje o umístění o tom, zda se odjede s rohlíkem místo úst otočeným nahoru, nebo dolů. V Hořicích se jezdí tradičně warm-up, což je pro nás jedině dobře. Každý kilometr na tak těžké trati je supr. Já se rozhodl pro testování nájezdu na horizont u křížku a na zrychlování výjezdu na cílovku, takže mi nešlo o zlepšení času. Spiše o vypilování těch dvou míst. Mám tady pro Vás trochu netradiční video právě z warm-upu. Natočil jsem si ho hlavně pro sebe, abych zjistil chyby při pohybu na motce, ale rád se o něj podělím, neb dává najevo, jaký jsem neposeda:

Oběd v neděli prostě nebyl. Dal jsem jen vodu a Monstříka pro energii. Pak už se jen čekalo až to vypukne. Aby se tým nenudil, přišel secondemehaniko george se skvělou společenskou hrou. Nebyla to žádná ptákovina pro dva, nebo kravina formátu flaška, či prší. Tohle bylo opravdu pro fajnšmekry a navíc pro celé osazenstvo. Fakt doporučuju, až se budete nudit tak okopírujte. Stačí k ní toiž jen jedna malá součástka a motorka.  George použil podložku, ale myslím že plnohodnotně poslouží i např. šroubek, nebo matička. Stačí ji prostě někam do motorky zašantročit. To je jediná náročnější součást přípravy na hru. George ji však zvládnul dokonale, takže pak nastupil celý tým a hledali jsme jak prdlí.

Čím víc se blížil čas závodu, tí byla hra na hledání napínavější a zajímavější. Počáteční sranda se postupně přetavila na hledání vhodné přezdívky pro iniciátora soutěže. Vyhrál to klasicky Banán. No a nakonec sám Banán i onu společenskou hru vyhrál, neb podložku našel. Je to prostě šikula, což je vidět už z fotky.

Motorka připravená, já taky a tak konec kecání a rovnýma nohama na trať:

Tentokrát trochu netradičně zpracované. S trochou poezie.